Historie Zámku Zbraslav

Jak dokládá Zbraslavská kronika Petra Žitavského z počátku 14. století, původní cisterciácký klášter Zbraslav (jméno je spojováno s původním zakladatelem dvora a kolonizátorem nejbližšího okolí, Zbraslavem), byl budován od konce 13. století (provizorně od roku 1292, vlastní zakládací listina pochází z roku 1304) na místě nedokončeného královského loveckého dvorce (s kaplí sv. Jakuba) Přemysla Otakara II. (1268). Zbraslav, zvelebovaná za krále Přemysla Otakara II. i jeho syna Václava II. (kde oba rádi pobývali a odkud se vypravovali na hony), byla vybrána jako místo pro založení kláštera. Opatem kláštera (s latinským názvem „Aula Regia“) se stal opat Konrád, mniši sem byli uvedeni 20. duben 1292. Kolem Kláštera vznikala obec a postupně město.  Klášter byl dokončen v roce 1333, na počátku 15. století při něm byla nemocnice s kaplí.

Klášter byl v roce 1420 vypálen husity (a pražskou lůzou, vedenou knězem Koradnou; došlo k plenění, i k zhanobení těla Václava IV. ad., klášterní budovy téměř všechny vyhořely), přesto byl postupně opraven v 15. a zejména v druhé polovině 16. století.

V době počínající rekatolizace se stal zbraslavským opatem (v letech 1586 až 1609) arcibiskupský cenzor Antoin II. Plamming, povolaný z Francie. V době jeho významného působení došlo k renesančním dostavbám a rozšíření opatství i kostele sv. Jakuba. Došlo však k novému ničení: Pasovská vojska v letech 1611 a 1612 opakovaně klášter vyloupila, došlo i k vpádu Žoldnéřských vojsk císaře Matyáše. Obnova kláštera nastala za opata Jiřího I. z Vratu, výborného hospodáře a stavebníka. Roku 1622 klášter dostal darem konfiskované statky, hlavně Komořany. Od roku 1631 mu začaly být za solní poklady poskytovány příspěvky na obnovy.

K zbudování nového konventu zbraslavského kláštera došlo v době působení vynikajících osobností, jimiž byli zdejší opati Wolfgang Lochner a Tomáš Budecius. O roku 1705 je doloženo, že zde působil architekt Jan Blažej Santini-Aichel, podle jehož projektu došlo k další etapě výstavby kláštera.

Za válek o rakouské dědictví císařovna Marie Teresie vynucovala na českých klášterech značné půjčky, které nebyly nikdy splaceny a přiváděly kláštery do neutěšených finančních poměrů. Rovněž na Zbraslavi nebylo možné počítat s výstavbou velkého klášterního chrámu, zato však gotický kostel dostal novou barokní výzdobu a vybavení. V důsledku josefinských reforem v roce 1785 došlo ke zrušení zbraslavského kláštera.

Klášterní majetek se stal součástí správy státních statků, která vbrzku konventní budovu odprodala belgickému podnikateli, Josephu de Souvaigne, zakladateli zdejšího cukrovaru (podle projektu komorních stavitelů A. Hummela a Ign. Palliardiho, autoru přebudování části fasád Pražského hradu). Zatímco konvent měl účelové využití a docházelo k jeho poškozování, v roce 1825 prelatura, proměněná v zámek, přešla do majetku knížecí rodiny Oettingen-Wallerstein, která v roce 1875 vykoupila i budovu konventu (cukrovar i zbudovaná chemická továrna však v něm byly i nadále).

Novodobá historie zámku

Až roku 1910 došlo k nové proměně – když rytíř Bartoň z Dobenína koupil velkostatek Zbraslav a přistoupil k rekonstrukci a novým úpravám nejen původní prelatury, ale také konventu. V letech 1912 až 1925 došlo k obnově objektu podle návrhu A. Čenského a O. Nyppla. Od roku 1939 na základě smlouvy bylo poskytnuto využití konventu Národní galerii v Praze. Roku 1948 došlo k zabrání zámecké budovy a vybavení státem. V pozdějších letech byl objekt spolu s uměleckým inventářem využíván především k reprezentačním účelům ministerstev.  Bartoňům z Dobenína byl posléze zámek vrácen v restituci.
Aktuálně část prostor obývá Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.

(text převzat a upraven dle doc. PhDr. Marie Mžyková, CSc.)